ELLE Korea × Cartier × Hyunjin
Zdá se, že se dokážeš téměř okamžitě ponořit do role. Focení je ale jiné než vystupování na pódiu – jak se soustředíš?
Nejdřív se podívám na outfit a představím si postavu. Snažím se stát „tím člověkem“, ale bez přehánění. Baví mě, jak se nálada úplně změní podle oblečení. Proto se mi lépe ponořuje do jemnějších nebo tlumenějších konceptů než do těch veselých. Je to víc podle mého vkusu a vyjadřovat takový tón mi přijde zajímavější.
Podobný pocit mám i z tvých kreseb. V poslední době působí vyspěleji – člověk si řekne: „Když se do něčeho pustí, dotáhne to.“
Dělám to prostě proto, že mě to baví. Není nic horšího než nutit se do něčeho, co tě nebaví. Většinou se učím kreslení sledováním dokumentů nebo čtením knih, ale i když tomu věnuju hodně času, ve skutečnosti nekreslím tolik, kolik bych chtěl, a to mě trochu mrzí. Ale líbí se mi, že fanoušky zajímá sledovat mě při něčem, co mám rád.
Tvoje vystoupení jsou energická a výrazná, ale kresby působí klidněji a jemněji.
Když si představím, že oboje je jako malování na plátno, tak to, co tvořím na pódiu, je blíž postavě, kterou hraju. Protože mě baví se do role ponořit, asi i proto jsem dokázal tak tvrdě pracovat. Ale při kreslení se do ničeho takhle neponořuju, takže moje kresby jsou asi blíž tomu, jaký jsem doopravdy.
Minulý rok se vám hodně dařilo – například osm alb po sobě na 1. místě Billboard 200. Máš pocit, že je tým silnější?
Upřímně, nemyslím si, že jsme „silní“. Jsme spíš takoví… drsní. Prostě si říkáme: „Když je to dobrý, tak je to dobrý.“ Takhle si užíváme tvorbu hudby, takže někdy ty rekordy ani nepůsobí reálně. Ale když jsme se nedávno objevili ve zprávách, bylo to zvláštní. Jako: „My jsme ve zprávách?“ Vždy jsme k práci přistupovali s určitým zoufalstvím – chceme ukázat něco lepšího, mít lepší reakce, dosáhnout víc. Je to někdy tlak, ale to, že už osm let rosteme, je asi díky tomu, jak tvrdě pracujeme. Na to jsem hrdý. Musíme pořád přicházet s ještě lepšími věcmi.
Jednou jsi řekl, že jsi po vystoupení nemohl spát do 5 ráno, protože sis říkal, jak moc se ti to povedlo. Pamatuješ si ten pocit?
Žiju z té katarze těch tří minut na pódiu – jako bych je opravdu naplno prožil. Je to moje jediné „dopaminové štěstí“. Bylo to vystoupení na předávání cen. Hodně jsem se připravoval, byl jsem nervózní, reakce byla skvělá a ještě jsme vyhráli hlavní cenu. Nemohl jsem pak usnout. Když něco chci, moje tělo skoro vibruje. Proto se snažím dělat, co chci. Když nezačneš, zůstaneš stát na místě. A nevíš, jestli je tvoje sebevědomí skutečné, dokud to nezkusíš. Takže se do věcí vrhám bez ohlížení. Nevadí mi být trapný. „Je to poprvé, jak by to mohlo být perfektní?“ – tenhle přístup mi pořád funguje. A když zjistím, že mi něco nesedí, nechám to být. U tance, zpěvu i vystupování jsem se vždy učil tím, že jsem se do toho prostě vrhl. Život poznáš, až když začneš.
Už jsi osm let na pódiu. Cítíš se teď svobodnější ve vyjadřování?
Přemýšlím o tom, ale nakonec vždycky dojdeme ke stejnému závěru – dělat to, co chceme.
Máš nějaké vystoupení, které ti utkvělo v paměti? Jaké to je stát před desetitisíci lidmi?
Připadám si jako superstar. Když při finále vybuchují ohňostroje, je těžké uvěřit, že je odpalujeme před 50–60 tisíci lidmi. Ale pak se vrátím na hotel, dám si sprchu a sním svůj ramen. Superstar jsme jen v těch chvílích na pódiu. Když ke mně proudí ta obrovská láska, uvědomím si, jaké mám štěstí, že můžu dělat práci, kde mě lidé takhle milují.
Publikum na koncertech vypadá vždy šťastně. Vidíš jim do tváře?
Vidím je všechny. Proto o to nechci přijít. Tyhle momenty netrvají věčně, a právě proto si je chci co nejvíc užít. Někdy je to těžké, ale až se ohlédnu, tohle bude asi nejzářivější období mého života. Byla by škoda si stěžovat na únavu. Proto si ty chvíle užívám, jako by to byl vrchol filmu.
Někdy mluvíš, jako bys už pochopil pravdy života.
Asi jsem si jen našel vlastní způsob, jak vydržet a žít.
Jak se cítíš být propojený s Cartier?
Cartier miluje umění a dlouhodobě podporuje umělce. Tenhle přístup mám rád.
Stále miluješ mnoho krásných věcí na světě, jako je keramika, vítr, květiny, moře... Proč je podle tebe něco krásné?
Není to krásné proto, že si myslím, že je to krásné? Dřív jsem si nevšímal ani trávy, ale když jsem začal kreslit, přišla mi krásná. Když k něčemu cítím vztah, může být krásné cokoliv – i odpad. Záleží na tom, jak se na to díváš.
Co je pro tebe teď nejkrásnější?
Moje vize. Mám pocit, že dokážu dobře prožít zbytek života. Nezáleží na tom, jak to hodnotí ostatní – stačí, že mě to baví. Touha tvořit pro mě bude vždy krásná.
Řekl jsi: „Když se někdo zeptá, kdo jsem, řeknu mu, ať se podívá na moje vystoupení.“ Co pro tebe znamená pódium?
Je to ten nejvíc cool moment mého života. Znamená to: „Podívej se na tu nejlepší verzi mě.“ Mám tu verzi rád, jsem na ni hrdý – proto tak tvrdě pracuju.
Kdybys měl nakreslit autoportrét, jak by vypadal?
Napadají mě věci jako ovoce nebo košík s ovocem. Poslední dobou mám pocit, že zářím víc, než jsem si myslel. Možná bych nakreslil ovoce. Asi mám dobrou náladu. Možná i leknín nebo malý rybník. Teď je to takový sladký moment – ale příští rok to může být jinak.
Kdy se cítíš nejvíc svobodný?
Na pódiu. Je to chvíle, kdy můžu dělat cokoliv. V životě je spousta omezení, ale na pódiu žádná nejsou. Je to prostor, který patří jen mně.
Text: Terka| © 2026
Komentáře
Okomentovat